Kaštanové oči

Po kapsách kaštany -
vyloupla jsem z pichlavého.
Jako Tvé oči,
když líbala jsem na víčka.
Zase mrkáš na mne.
Sedím v parku
a listí už zvedá vítr...

Moje první kniha

Jarní sprškou veršů bych chtěla popsat celé tvé tělo
a koutkem oka pozorovat,
jak se chvěješ při každém lechtivém slůvku.
A za svitu hvězd,
v místnosti osvětlené kuželem měsíční záře,
bych pak z této knihy s láskou básně četla.

Jednou se Tě třeba zeptám:
„Chceš být mou první knihou…?“